Co vy na to: Jsou dnes děti opravdu horší

     Tuto průpovídku slýchám dnes velice často. Zamyslel jsem se nad tímto obecně sdíleným názorem a svůj náhled na věc vám předkládám k posouzení.

     Jak vzniká nový život asi není třeba dlouze vysvětlovat, stránky učebnic biologie případně sexuální výchovy, které pojednávají o této oblasti, patří většinou k těm nejzajímavějším a zpravidla bývají nastudovány daleko dříve, než je látka probírána dle pořadí osnovy předmětu.

     Je vědecky dokázáno, že se na dítě přenáší řada vlastností z obou rodičů, podrobně se tím zabývá genetika a o jejím vlivu dnes jistě nikdo nepochybuje. To se však děje po staletí lidského rodu a jestli jsou dnes děti horší kvůli genetice, není to jejich vina, je-li špatné zrno, nemůže vzejít kvalitní obilí.

     Dalším silným vlivem při vývoji a formování dítěte je jeho rodina, která při pohledu na současné statistiky moc dobře nefunguje, rozvádí se více než 50% manželství. Většinou ve velmi divoké atmosféře.

     Hodně převládá názor, že vychovávat má hlavně škola. S tímto já bohužel nesouhlasím. V oblasti výchovy - chování dětí má být škola pouze partnerem rodiny a odborným pomocníkem. Hlavně má ale škola vyučovat konkrétním předmětům a dovednostem. Je to logické - proto je pro každý předmět už od 5. třídy specialista - vyučující předmětu. Známka z chování by měla rodině pouze signalizovat, jak vnímá chování její ratolesti tato instituce a současně by měla být škola nápomocna radou, jak řešit problémy v chování dítěte.

     Posledním a jistě ne malým činitelem, který má vliv na chování dítěte je společnost jako taková - ve které dítě žije. Tu vytváříme my všichni. Podíváte-li se kolem sebe a jestli trošku něco pamatujete, musíte se mnou souhlasit, že společnost se změnila za posledních několik desítek let naprosto nejvíc. A děti jsou na tom úplně stejně jako rostliny nebo zvířata. Když jim změníte jejich přirozené prostředí, mají jen dvě možnosti. Buď se přizpůsobí nebo zahynou. Každý chce přežít. A tak se děti přizpůsobily a upravily svoje chování prostředí ve kterém žijí.

     Proto si myslím, že pokud jsme rozhořčeni z toho, jak se mladí chovají, měli bychom hledat zdroj tohoto problému především u sebe. Ve své lhostejnosti, strachu, obavě z posměchu apod. A můj závěr z tohoto zamyšlení. Děti dnes nejsou horší než dříve, možná jsou jiné, jsou takové jaké jsme si vychovali a přizpůsobují se společnosti, kterou všichni společně vytváříme. Co vy na to?